PES 2008

"Kam zase běží???"... "Proč tam stojí jak Y???"... "Tak komu teď sakra???"...

Těchto pár, a někdy i mnohem více (peprnějších), vět lze slyšet z nedalekého hostince, kde se zrovna vysílá derby pražských (e)S. Často je ale vykřikujeme i s kamarádem, když proti sobě hrajeme Pro Evolution Soccer 2008 na PC. Je to zapříčiněno především omezenými možnostmi standartního analogového gamepadu. Lze totiž ovládat současně jen hráče s míčem. Spoluhráči si nabíhají podle naprogramované umělé inteligence, která je ale poněkud "umělá" a abyste se ji naučili číst, chce to opravdu hodně vrásek z nočních dýchánků. Ale jak je to vůbec s kombinací Wiimote + Nunchuk? Může vůbec všechno to škubání, trhání a švihání konkurovat zaběhnutémů systému dvou páček a osmi akčních tlačítek? Odpověď se pokusím shrnout do článku níže.

Po spuštění hry z Wii menu následuje docela pěkné a na barvy bohaté video, které nikoho neurazí a když už jste ztratili čas vybalováním a trháním fólie z krabičky, rádi se na něj pro uklidnění podíváte. Menu ve hře obsahuje pět základních položek. Přátelák, ligu, Champions Road (cesta na vrchol), pohár, trénink, edit, hra přes Nintendo WFC, trade (výměna hráčů) a nakonec Switch menu, kde si můžete upravit zvuk, prohlédnout výrobce, přehrát uložené góly a podívat se na vaše statistiky.

  Nejzajímavější je rozhodně Champions Road. Jde totiž o jakousi fotbalovou adventuru s prvky RPG. Po každém vyhraném zápase některým borcům stoupne nějaká základní dovednost. Třeba Attack. Vyberete ho a budete si moci zvolit nějaký skill ke trénování, jako je třeba skórování. Hráč s tímto skillem má větší šanci, že mu to tam jak se říká "spadne". Také si budete moci vybrat pár nových hráčů. To později oceníte, protože na začátku vám je přidělena hrstka podprůměrných dřeváků, se kterými budete nuceni podstoupit pár nezbytných tutoriálů. Potom se před vámi objeví mapa evropy (možná se rozšíří do světa, ale zatím jsem se dál nedostal), na které se budou zobrazovat turnaje. Samozřejmě asi na nic čekat nebudete a do jednoho se vrhnete. Nyní máte před sebou celý tým a budete muset provést pár obvyklých předzápasových manévrů, jako je změna formace, nebo střídání. Veškeré změny které provedete, nebudou, díky Wiimote a systému Drag and Drop, trvat dlouho. Prostě chňapnete Baroše za pačesy a místo něj tam hodíte třeba Kuliče (to si pomůžete, že?). Podobně snadným způsobem provádíte jemné změny formace s tím rozdílem, že svoje ovečky taháte jen po hřišti.

  No a obrovská bitva už je na spadnutí. Jak už jste si asi všimli v tutoriálech, nějaká radikální grafická vylepšení se nekonají. Hra je jen o něco hezčí (no, spíš zářivější) než na PS2 a zvuky taky nijak neoslní. Skutečné orgie vás čekají až po výkopu. Ovládání je totiž vyřešené opravdu skvěle a můžete poroučet jak hráči s míčem, tak i ostatním hráčům bez míče současně včetně brankáře. Hráče s míčem ovládáte tím, že držíte A a Wiimotem ukazujete cestu. Analogem můžete převzít ovládání (pohyb je pak jemnější), kurzorem si najedete na borce a jednoduše stisknete B, čímž mu přihrajete. Chcete-li ho trochu prohnat, kurzorem zamíříte pár metrů před něj a on už si pro přihrávku dojde. Pokud soupeřova obrana odkryla prostor, není nic lepšího, než takovou neopatrnost potrestat. Kurzorem najedete na hráče, stiskněte B a Wiimotem ho nasměrujete skrz díru do brejku. Puštěním B v pravou chvíli pošlete útočníkovi míč do uličky. Po takové situaci už nezbývá nic jiného, než si vychutnat brankáře nějakou tou kličkou, dobře umístěnou střelou, nebo lobem. Střelu provedete švihnutím Nunchuku, nebo Wiimotu. Záleží, jestli chcete střílet, nebo lobovat. Je to o dost jiné, než jen podržet tlačítko určitou dobu a pak dát směrovou páčkou míči rotaci. Jak silná a přesná bude střela totiž určují příslušné atributy a skilly hráče a situace ve které se nachází, což platí i u přihrávek. Pokud je váš svěřenec v obležení několika obránců, nebo zády k bráně, nemůžete čekat, že protrhne síť. V takových situacích končí balon většinou na hlavě někomu v desáté řadě za brankou. Pokud se zadaří a někdo z obránců tečuje, přichází na řadu roh. Rozehrát můžete vlastně úplně stejně jako při běžící hře s tou výhodou, že exekutora nikdo neotravuje. Díky tomu můžete ve vápně dělat celkem zábavným způsobem zmatek a sledovat, jak se obránci marně snaží dohnat útočníka, kterého jste poslali na přední tyč a zároveň vyslat ve správný moment záložníka z druhé vlny do prostoru, který se díky tomu odkryl. Přímáky jsou vyřešeny podobně. Před vámi ale samozřejmě stojí zeď. Možností, jak ji překonat a skórovat je opět spousta. Buď švihnete Nunchukem, nebo přivoláte druhého hráče, který vám přiťukne, nebo rychle vystřelíte s ním. Jestli si nejste jistí obyčejnou střelou, pak můžete na jistotu rozehrát po zemi, nebo zkusit centr jako při rohu.

  Samozřejmě se může stát (vlastně je téměř jisté, že se vám to v první hře stane), že ztratíte míč. Pokud máte v plánu zvítězit, bude třeba ho co nejdřív získat zpátky. Buď pošlete na hráče s míčem několik vašich obránců, nebo můžete křížit cestu a v pravou chvíli provést skluz podržením Z a švihnutím Nunchuku. Když hrozí přečíslení a postavení protihráče přímo volá "na mě přijde přihrávka", z nouze švihnete Wiimotem čímž ho chytnete do ofsajdové pasti. Takové situace většinou končí mávnutím praporku, nebo zazmatkováním útočícího hráče s míčem. Centry do vápna a nebezpečné situace se odvrací jednoduše Nunchukem. Samozřejmě si musíte dobře naběhnout, jinak to nemá smysl. Musím dodat, že ze začátku mi dost vadilo, když nemůžu alespoň jednoho hráče ovládat páčkou, ale po delší době mi to ani nepřišlo. Hra skýtá tolik alternativ, že si za chvíli po nějaké páčce ani nevzdechnete.

  Určitě se ptáte, jak je na tom multiplayer na jedné konzoly. No, vypadá to vlastně úplně stejně, jako hra proti počítačové inteligenci, s tím rozdílem, že vedle vás sedí (někdy hlučný) člověk z masa a kostí a po obrazovce kloužou dva barevně i vzhledem odlišené kurzory. Zpočátku možná trochu zmatek, ze všech těch barevných šipek, ale po chvíli si na jejich přítomnost zvyknete a budete díky nim lépe číst hru.

  Zápas skončil remízou. "Co teď? Neee, zase ty ******* penalty". Tyhle nářky jsou také stokrát omleté. Je ale ve verzi pro Wii na co naříkat? Myslím, že moc toho opravdu není. Pokud střílíte, tak pohybem Wiimotu vyberete třeba levý růžek a švihnutím vystřelíte. Pravda. Není to o nic víc, než smáčknout čudl a podržet směr, ale vybrat přesné místo je přecejen lepší, než držet směr a čekat jak to skončí. Na své si přijdou i fanoušci Bohemians. Proč? Protože jen ve verzi pro Wii lze kopnout penaltu, jako kdysi Antonín Panenka na mistrovství evropy 1976. Sice stačí jen k obvyklému švihnutí podržet Z, ale výsledek stojí za to. Změn k lepšímu neuniklo ani ovládání brankáře. Analogovou páčkou se totiž můžete přesouvat doleva nebo doprava a ne jen čekat "kdy to přijde". Švihem Wiimotu provedete skok a dál už záleží jen na tom, jak vám postavili tyče.

  První dojem ze hry je tedy opravdu jedinečný. Hra působí jemně a nevšiml jsem si sebemenšího problému ať už se jedná o technickou stránku hry a různé bugy, nebo hratelnost. Zápasy mají díky duu Wiimote + Nunchuk šťávu a nuda rozhodně nehrozí. Po osvojení základů na vás bude čekat obrovské množství kliček a možností, jak ovládat hru a když začnete nejtěžší obtížnost porážet o desítky branek a vaše hra bude připomínat labutí jezero, můžete se pustit do sourozenců nebo kamarádů přes WiFi Connection. Bohužel se mi nepodařilo připojit (děkuji Konami za skvělý online systém závislý na veřejné IP), takže nemůžu hodnotit kvalitu hry přes internet.

Hodnocení:

Grafika: 8 (Ne o moc lepší než na PS2, ale svůj účel plní dobře.)

Zvuky: 8 (Průměrné ozvučení zachraňuje vylepšený komentář)

Hratelnost: 10 (Čekají vás krušné začátky, ale stačí na chvíli zatnout zuby. Po zvládnutí základů se budete skvěle bavit.)

Životnost: 10 (Champions Road možná jednou skončí, ale pak tu máme multiplayer a hru přes WiFi.)

Celkové hodnocení hry: 10/10 (Nejlepší fotbalová hra na Wii)

Autor:VortexCZ